Navigace

Obsah

Historie obce

            Přibližně 5 kilometrů východně od Opavy v nevelké vzdálenosti od levého břehu řeky Opavy leží Velké Hoštice. Obec má velice dlouhou a bohatou historii. Patří k nejstarším osídleným obcím na Hlučínsku i v rámci celého Slezska. Archeologické vykopávky dosvědčují přítomnost obyvatel na katastru obce již v 6. tisíciletí před n.l. - byli zde zemědělci tzv. lineární keramiky.

            Z 5. tisíciletí před n.l. je prokázána přítomnost dvou sídlišť lidu tzv. hornoslezské lengyelské skupiny. Ve 4. až 3. tisíciletí před n.l. zde sídlil lid s nálevkovitými poháry. Z doby 2. tisíciletí před n.l. nejsou dochovány žádné důkazy osídlení, od 13. století před n.l. zde po dobu tisíce let sídlil lid lužické kultury - rozsáhlá pohřebiště s převahou popelnicových hrobů se našla na sever od silnice Opava - Hlučín. Okolo roku 400 př. n. l. až do počátku našeho letopočtu je prokázána přítomnost historických Keltů.

            V 1. až 2. století n. l. se zde nacházelo sídliště ze starší doby římské, později sídliště z mladší doby římské a doby stěhování národů (3. - 5. století). Tyto nálezy prokazují přítomnost germánského obyvatelstva. Od 6. století je pak území obce osídleno trvale slovanským etnikem. Nejstarší známé nálezy přítomnosti slovanského obyvatelstva ve Velkých Hošticích jsou z 11. století a dokazují, že od této doby až do současnosti byla obec osídlena nepřetržitě. 

             První písemná zmínka o existenci obce Velké Hoštice pochází z roku 1222. V listině z tohoto roku kněz Radoslav nařizuje, aby jeho majetek v Hošticích připadl po jeho smrti velehradskému klášteru. Kněz ve zmíněné listině uvádí, že statek "Hossicz" mu vynáší 18 hřiven, z čehož se dá usuzovat, že vesnice měla v té době 18 usedlostí. Na tehdejší poměry to tedy byla velká ves, jedna z největších v okolí - větší než například Kravaře a jiné.

             Velehradský klášter prodal Velké Hoštice v druhé polovině 13. století opavskému měšťanovi. Již od roku 1269 jednali o koupi obce také páni z Kravař, později ji koupili a vlastnili více než 100 let.

             Roku 1420 prodali páni z Kravař obec pánu z Vyškovic, a ten pak opět jednomu z opavských měšťanů. Již roku 1460 ale získávají Velké Hoštice (tentokrát jako dědictví) opět páni z Kravař, a to až do roku 1579, kdy obec kupuje opavský měšťan Daniel Macák z Ottenburga, později povýšený do šlechtického stavu. Po jeho smrti dědí majetek syn Jiří a poté opět jeho syn Jiří II. Macák z  Ottenburga. Tomu byl jako evangelíkovi za třicetileté války vyvlastněn majetek včetně obce Velké Hoštice. Zkonfiskovaný statek pak vlastnily jeho sestry. Obec byla převážně protestantská, rozšířilo se luteránství.

             V roce 1639 byla polovina vesnice včetně dřevěného kostela zničena ohněm. Vlastnická práva přecházela na různé nájemce, až roku 1655 koupil panství císařský podplukovník Baltazar Zikmund Církevský z Tybí. Po delší době se tak majitelem Hoštic stal opět katolík.

             Poté vlastnili panství dědici pána Církevského a dědickým řízením se roku 1754 stal vlastníkem panství jeho nejvýznamnější majitel Ignác Dominik Chorynský z Ledské. Byl nejen velmi zámožným hrabětem, ale také například zemským hejtmanem a c.k. tajným radou. Z Velkých Hoštic učinil významné středisko kulturního dění. Roku 1764 začal s přestavbou svého sídla a nechal vystavět zdejší barokní zámek, ve kterém zřídil knihovnu, obrazárnu, v parku oranžérii. Zasloužil se  o vznik zámeckého divadla a kapely, kterou vedl skladatel Josef Puschman. Častým hostem zde byl nejslavnější Mozartův současník Karl Dittersdorf. V roce 1765 zasáhl obec rozsáhlý požár. Byla zničena téměř celá obec včetně rozestavěného zámku a přilehlých budov. Hrabě Chorynský se zasloužil o obnovu obce po požáru a roku 1772 začal se stavbou místního kostela sv. Jana Křtitele. Zásluhou hraběte Chorynského tedy vznikly obě dominanty obce - zámek a kostel, v jehož kryptě byl hrabě také pohřben. Ještě před jeho smrtí získala Velké Hoštice do vlastnictví dcera Marie Anna provdaná za hraběte ze Sprinzensteinu. V majetku hrabat ze Sprinzensteinu bylo pak panství až do roku 1945.

             Na konci 18. století prohrála císařovna Marie Terezie Slezsko v prusko-rakouských válkách, a tak obec Velké Hoštice připadla Prusku. Obyvatelstvo nadále mluvilo moravským dialektem, oficiálním jazykem však byla němčina. Hranice mezi Pruskem a Rakouskem se nacházela v Malých Hošticích, přirozenou hranici tvořila řeka Opava. Příslušnost k Prusku se projevila v první světové válce, kdy místní občané museli narukovat do pruské armády a 40 mužů padlo. Již v té době začíná docházet ke střetům mezi občany stojícími na straně Pruska, tedy Německa, a občany tíhnoucími k Čechům.

             Po skončení první světové války bylo celé Hlučínsko včetně naší obce na základě Versailleské smlouvy roku 1920 přičleněno k nově vzniklému Československu. Nastávající hospodářská krize citelně zasáhla i zdejší obyvatelstvo. Obec se tehdy sice snažila zaměstnávat obyvatele alespoň při obecních akcích - například se začalo se stavbou kanalizace a silnice, roku 1932 se v obci poprvé rozsvítily elektrické žárovky - přesto nezaměstnanost stoupala. Mnoho obyvatel proto odjíždělo za prací do Německa.

             Roku 1938 byla obec přičleněna k Německé říši, což sice přineslo určité hmotné výhody, ale pro muže později znamenalo povinnost narukovat do německé armády. Ve 2. světové válce padlo 154 mužů, 105 jich bylo nezvěstných, o život přišlo dalších 38 občanů. Válka tak zcela změnila život v obci, také hmotné škody byly obrovské. Celá vesnice byla silně poškozena, kostel zasáhla bomba a téměř zcela podlehl požáru, zůstalo zde pouhých 66 obýváníschopných domů. Konec války znamenal kruté boje o obec mezi Rudou armádou a německým Wehrmachtem ve dnech 17. - 20. dubna 1945.