Menu
Obec Velké Hoštice
obecVelké Hoštice

Historie zámku Velké Hoštice

Historie zámku Velké Hoštice

      Ve druhé polovině 18. století hrabě Ignác Dominik Chorinský nechal ve Velkých Hošticích vystavět zámek v pozdně barokním slohu. Zámek se stal významným střediskem kulturního  a společenského života. Konala se zde divadelní přestavení,hudební akademie a taneční reduty, při kterých hrála zdejší stálá zámecká kapela, kterou vedl skladatel Josef Puschman.Častým hostem tady byl nejslavnější Mozartův současník Karl Dittersdorf. Kolem poloviny 19. století byl zámek přestavěn do dnešní klasicistní podoby. V současné době je vlastníkem zámku obec. Zámek slouží k obecním i komerčním účelům, je zde archeologická expozice a výstava z novější dějin obce.

Architektonický vývoj zámku

            Zámek ve Velkých Hošticích náleží k jedněm z mála památkových objektů na Opavsku zařazených ve státním seznamu nemovitých kulturních památek.

            Je situován do rozlehlého parku. Dispozičně  sestává z hlavní dvoupatrové podélné budovy a postranního jednopatrového příčného křídla, napojeného osově na centrální stavbu, přičemž zadní fronta toho­to křídla opakuje rozměr bočních partií hlavní budovy. Hlavní budova je krytá mansardovou střechou, prolomenou v průčelí   i zadní frontě zděnými vikýři s oválnými otvory, podélné křídlo střechou sedlovou. Sedmiosé průčelí s nepra­vou pásovou bosáží do výše kordonové římsy prvního patra, jemuž je představen bosovaný pilířový podjezd s balkonem, je členěno plochým pilastrovým řádem s bohatými kompozitními hlavicemi, sdruženými lesenami a vysoko položenými nadokenními římsami se štukovým rokokovým dekorem v suprafenestrách i v plo­še fasády. Sdružené pilastry, lemující trojici zvýšených obdélných segmentově ukončených středních oken prvního patra, výrazově podtrhují jemný zdánlivý rizalit, završený v tomtéž rozponu z korunové římsy vystupujícím nízkým troj­úhelníkovým štítem. Nad ním se zvedá z plochy mansardové střechy nízká šestiboká věžička se stlačenou bání a lucernou, zdobenou vyřezávaným lambrekýnovým  krajkovím.

            Stěna průčelí je v rytmu 2 — 3 — 2 prolomena, s výjimkou tří středních oken piana nobile, je osázena jednoduchými obdélnými okny, ve druhém patře nižšími. Všechna okna jsou lemována šambránami s ušima a páskou, ve vrcholu přerušenými zdobným klenákem se zborcenou výplní. Nad okny prvního patra v klidném rytmu probíhají protažené segmentové, zvlněné a trojúhelníkové nadokenní řím­sy, v ose dispozice znásobené tvarem oslího oblouku. Bohatý štukový dekor, zapl­ňující průčelí postavami puttů a rokajovým ornamentem zmnoženým motivem rozvilin, se vyznačuje typickou asymetrií pozdního baroka a rokoka. Boční fronty vykazují ploché pozdněbarokní členění beze stop rokoková výzdo­by. Rytmus okenních os je   1 — 3 — 1; také zde se uplatňuje motiv tří segmentově zaklenutých obdélných středních oken prvního patra, zdůrazněný členěním fasád vpadlými obdélnými   rámy  a  vytažením podstřešní  římsy  do  trojúhelného frontonu,  který  je na jižní fasádě  vyplněn štukovým aliančním znakem hrabat Chorinských a na severní fasádě nově doplněn znakem posledních majitelů hrabat Sprinzensteinů.

            Na obou fasádách se objevují slepá okna; pouze u jižní fronty prostřední okenní otvor centrální trojice přejímá funkci balkónových dveří. Okna, ve dru­hém patře opět menší, jsou obdobně jako v průčelí rámována šambránou s uši­ma a středovým klenákem. Prvku pásky kolem okenního otvoru je však užito pouze na fasádě jižní. Vysoko posazené zvlněné, stříškovité, do hrotu vytažené nadokenní římsy a římsy tvaru závěsného oblouku v přízemí a v prvém patře, jejichž tvar opisují vpadlé výplně v suprafenestrách, nedodržují tentýž rytmus střídání. Parapety přízemí jižní fasády zdobí jednoduché vpadlé obdélné výplně, první a druhé patro obou front nese v parapetech motiv prokrajovaných čabrak. Jižní fasáda je v přízemí vytažena do terasy. Západní fasáda naznačuje, že rozvržením hmoty i detaily článků korespondovala se základní osnovou pojetí stav­by, přestože její původní členění je již částečně setřeno rozličnými zásahy do ar­chitektury. Iterace štítů, vikýřů, lesen, rozměrů okenních výklenků i jejich výškového odstupnění,  tvarů nadokenních říms atd. jsou toho svědectvím.

            Na západní část hlavní budovy je napojené příčné křídlo, vy­tvářející v severním pohledu úzký koridor. Nosnými jednotícími prvky jsou opětovné uplatnění segmentových záklenků středových okenních otvorů a dodržený rytmus okenních os - na jižní fasádě 3 — 3 — 3, na severní zkrácenou délkou křídla daný rytmus 2 — 3 — 2 a na západní fasádě, která opakuje délku bočních front hlavní budovy i ryt­mus okenních os 1 - 3 - 1.
            Základní detaily výzdoby (šambrány, klenáky, nad­okenní římsy, leseny, čabraky, parapety) se objevují i zde. Druhotně dozdívaná či naopak dodatečně otevřená slepá okna a nerytmické rozložení lesen potvrzují nekompaktnost celku. Západní fronta příčného křídla je završena strohým trojúhelníkovým tympanonem, dekorovaným úseky lesen a od nich horizontálně ve směru průběhu ukončující římsy se opa­kujícím motivem drobných kasulových okének. Interiér poznamenaly četné adaptace a v původním stavu nezůstala žádná místnost. Klenby a provedení stropů, jež jsou v tomto případě stimu­lem slohové  filiace, dokládají složitost vývoje objektu.

           Všechny přízemní místnosti jsou klenuté, místnosti prvního i druhého patra pak plochostropé. Klenba vestibulu, necková s koutovými výsečemi a lune­tami s jednoduchými římsovými konzolami, je zdobena probíjeným ornamentem, kombinovaným oblouny se záseky. Shodné zaklenutí vykazuje také další míst­nost v přízemí s  nástropním  štukovým zrcadlem  tvaru čtyřlístku.  Jiným druhem klenby je opět v přízemí hlavní budovy užitá valená klenba se styčnými lunetami a valená klenba se střídavě řazenými výsečemi. Přízemní prostory postranního křídla jsou zaklenuty plochými pruskými plackami s výjimkou v jednom případě použité segmentově valené klenby s pětiúhelnými výsečemi. Hlavní trojramenné schodiště je klenuto úseky stlačených valených kleneb, zdo­bených štukovými zrcadly, podesty pruskými plackami, členěnými vpadlými ve štuku provedenými medailony; stěny schodiště oživují vykrajované výplně a ro­kokový úponkový dekor. Prosté trojramenné schodiště postranní budovy vyka­zuje taktéž pruské placky a krátké úseky stlačené valené klenby se stýkajícími se lunetami. Chodba, spojující hlavní budovu postranním křídlem, je klenuta valenou klenbou s lunetami ve vrcholu se téměř stýkajícími. Místnosti piana nobile jsou plochostropé a s výjimkou centrálního sálu nesou umně profilovaná štuková zrcadla, vyplněná bohatou figurální kompozicí, doplněnou zoomorfní i  vegetabilní  ornamentikou; štuky byly  původně  polychromní.

            Renesanční klenební útvary prvního nadzemního podlaží hlavní zámecké budovy - necková klenba s koutovými výsečemi a lunetami, valená klenba se styčnými lunetami a valená klenba se střídavě řazenými výsečemi - jen potvrzují, že v minulosti bylo zvykem zužitkovat ze starší, v tomto případě vyhořelé stavby, co nejvíce. Uplatnění kletované omítky, použití jednoduchých římsových konzol a typicky pozdně renesančního probíjeného ornamentu na klenbě vestibulu včle­ňují tento prostor renesanci: objev štukových oblounů se záseky tamtéž posunuje datování ante quem 1600. Což nepřímo potvrzuje, že v tuto dobu byl zámek postavený. Značnou vypovídací schopnost ve vztahu k nejstarší stavební fázi mají sklepní prostory prvního i druhého podzemního podlaží, jejichž obvodové stěny tvoří na maltu kladené lomové, místy již cihlou vyspravované zdivo. U sklepů druhého podzemního podlaží a dvou prostor prvního podzemního podlaží je použito kamene i na mohutné půlválcové klenbě, tvořící tzv. tunel se zbytky otisků šalování. Tyto archaické prvky, kontrastující s cihlovými klenebními útvary ostatních sklepních prostor, signalizují značné stáří sklepů.

            Kolem roku 1765 stav­ba vycházela z půdorysné dispozice původní renesanční architektury, to zname­ná, že opakovala jednoduchý obdélný půdorys hlavní budovy  a  z tohoto slohového údobí dodnes zachovala klenuté přízemní prostory. Hmota dvoupatrové archi­tektury, izolovaná od patrně za ní stojící významově druhotné budovy byla v exteriéru rozložena zcela symetricky. Hlavní průčelí, mimo dodatečně přistavě­ný pilířový podjezd s pásovou bosáží, si dodnes zachovalo původní pozdně barokní-rokokový charakter. Jednodušší boční fronty zůstaly také téměř intaktní včetně malého obdélného balkonu v prvním patře jižní fasády, jehož původnost prokazuje železná balkónová mříž s rokajovými motivy, avšak s vyloučením útvaru terasy tamtéž. Západní fasáda, komponovaná na stejném principu jako průčelí, byla „otevřená" a působila celou plochou. Základními architektonickými články exteriéru byly jako dosud okenní šambrány s ušima a páskou, klenáky, nadokenní římsy   (s vyjímkou říms tvaru drepériového oblouku uplatněných na severní boční fasádě), čabraky v parapetu, leseny, velký pilastrový řád a štu­ková výzdoba průčelí. Interiéry byly v přízemí klenuté, v patrech plochostropé. Výraznou přestavbou prošel objekt ve čtyřicátých letech 19. stol. Toto období je v uměleckém projevu, a tedy i v architektuře, velmi složité a po­někud nesoustředěné. Kult minulosti (historismus) je jednou stránkou tendence vývoje, další je určitá negace strnulých kanónů klasicismu, projevující se hlavně opuštěním jednoznačnosti antické symetrie. Současně přistupuje romantismus, s nímž vstupují do vývoje architektury znaky mnohosti, nahodilosti a formové­ho uvolnění. Celkově lze toto období charakterizovat nejistotou pojetí a výrazu, nejistotou, v jakém slohu vlastně stavět, a z toho plynoucí slohovou nečistotou.

            Tyto vlivy v kontextu časově do téhož období vročené přestavby se proje­vují také na zámku ve Velkých Hoštících. Technicky byla přístavba zadního křídla prokázána zmíněným hloubkovým průzkumem, složením malty, přístavbou přerušeným průběhem korunní římsy hlavní budovy a fragmentem slepého okna tamtéž.

            Přestože se autor přestavby snažil dodržet koncepci, diktovanou hlavní ba­rokní architekturou, prozrazují použité detaily dobu svého vzniku. Velmi výraz­ným  a poměrně vzácně se vyskytujícím prvkem je uplatnění motivu žaluziových okenic, provedených na bedněném podkladě, potaženém omítkou, či jen plas­ticky napodobených v omítce, typických pro pozdní klasicismus. Mimořádně výraznou změnou, začínající sice již v baroku, ale zobecněnou až v klasicismu, je zdvojování oken a k tomuto dochází právě na postranním křídle hoštického zámku. Že zdvojená okna  patří  této fázi přestavby a nejsou dílem pozdějších úprav, dokazuje do líce severní a jižní fasády vytažený žaluziový motiv v horní třetině okenních výklenků, západní fasáda nenese prvek žaluziových okenic. Fa­sády postranního křídla dostaly použitím zdvojených oken jisté zploštění, poněkud eliminované plastickými články nadokenních říms, lambrekýnovými motivy v pa­rapetech oken prvního patra, lesenami a nepravými žaluziemi: nadokenní římsy nejsou však nasazeny již tak vysoko a také čabraky jsou nižší - obojí je patrně přizpůsobeno výškové dimenzi jednopatrové přístavby. Klenáky ve vrcholech okenních výklenků, šambránami   s ušima a páskou (ale i bez ní, což je dů­sledkem dalších korigujících zásahů do architektury) a užitím výše jmenova­ných dekorativních prvků je dána subsumace přístavby stavbě z poslední tře­tiny 18. stol.

           Uplatnění těchto architektonických článků nepřekvapuje ovšem ani ve 2. tře­tině 19. stol., neboť také toto období se přidržuje de facto barokních znaků. Pře­sto se zde objevuje jeden novotvar, a to nadokenní římsa tvaru drapériového ob­louku, uplatněná nejen na fasádách postranního křídla (opět pouze na fasádě se­verní  a jižní), ale také na severní boční fasádě hlavní budovy, kde její cizorodost naznačuje vytažený hrot vnikající do útvaru čabrak.

            Z výše uvedeného je patrno, že bohužel nezůstala této rozsáhlé přestavby ušetřena ani hlavní zámecká budova. Výrazné změny dostálo průčelí zbudováním pilířového podjezdu s balkonem. Dřík pilířů, rustikovaný širokými předstupu­jícími prsteny, a shodný rytmus střídání vyšších a nižších vrstev v pásové bosáži přízemí časově determinují přestavbu do čtyřicátých let 19. století. Také interiéry prvního nadzemního podlaží postranního křídla ne­sou znaky této slohové epochy v plochých pruských plackách většiny místností a v charakteristické segmentově valené klenbě s pětiúhelnými výsečemi.

            K typickým doplňkům architektury se řadí i drobné detaily, z nichž lze abstrahovat datování. Na hoštickém zámku jsou výraznou pomůckou tohoto dru­hu dveře, a to dveře u hlavního vstupu a soubor tří dveří reprezentačního patra. Dvoukřídlé rámové dveře se zakulacenými horními rohy jsou v ploše členěny řezbami s ornamentem rokaje, vytvářejícími zvláštní nesouměrné tvary připo­mínající protáhlá písmena C a S; tentýž dekor se opakuje v případě pokojových dveří v ploše deštění špalet. Rokajové mosazné štítky a klika tvaru ještěrky jsou stvrzujícím důkazem vlivů romantismu, povšechně inspirovaného rokokem - lze tedy konstatovat, že tyto detaily jsou projevem druhého rokoka, což časo­vě odpovídá  datování přestavby do čtyřicátých  let 19. století

            Shodně lze poukázat na štukové stropy piana nobile hlavní zámecké budo­vy.   Nástropní   zrcadla  z   profilovaných  štukových   rámů  ohraničují  bohaté figurální výjevy v ploše stropu doplněné kruhovými medailony taktéž s antropomorfní tematikou. Kompozice tematicky inklinující k antické mytologii ve spojení s bizardními maskami se vyznačuje měkkou modelací v oblacích se vznášejících figur. Projev doplňují drobné úponky stylizované­ho akantu, květinové festony, páska, zoomorfní motiv, mušle a maskarony. Přeplněnost, vytlačující přehlednost a kontrast  i neúměrné množství detailů vedou tyto štuky taktéž  k druhému rokoku.

            V dobách totalitního režimu nebyl zámek nijak zvlášť rekonstruován ani restaurován, v tomto období byly brány v potaz pouze udržovací nátěry fasád, a tak celkový zevnějšek zámku utrpěl na své honosnosti a kráse. Významnějším stavebním zásahem poplatným té době prošel v 70. letech 20. století, a to úpravou  2.NP na kancelářské prostory pro ředitelství státních statků. Později zde sídlilo vedení místního národního výboru. Po převratu v 90. letech zde několik let sídlilo  soukromé dívčí lyceum, dnes je zde pobočka elektrofirmy. Reprezentační prostory v 1.NP byly upraveny pro expozici hudebních nástrojů Slezského muzea v Opavě, síň Československo-kubánského přátelství a obecní obřadní síň. Dnes je zde výstavní expozice archeologických vykopávek provedených na katastru obce, výstava k historii obce, místní knihovna  s veřejným internetem a klub důchodců. V suterénu se nachází zámecká restaurace, ve sklepních prostorách hlavní budovy je stylová vinotéka.

            Celý zámek do dnešních dob procházel četnými rekonstrukcemi a mnohými úpravami. Dnešní podoba zámku byla tedy budována po staletí. Poslední rekonstrukce proběhly v roce 2005, kdy byla na zámku provedena kompletní rekonstrukce vnějších fasád včetně rozborů, nátěrů a stabilizace statiky, oprava krovu a provizorní zakrytí a ošetření celého historicky vzácného objektu.

Datum vložení: 28. 3. 2014 9:26
Datum poslední aktualizace: 12. 3. 2022 21:43

Obec

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Interaktivní mapa

interaktivní mapa

Klikací rozpočet

Rozpočet

Klikací rozpočet

Mapový portál

Dýchejme čistý vzduch!

SOH
Sdružení obcí Hlučínska

Mobilní aplikace

Aktuální informace od nás
Přímo ve vašem telefonu
Více o aplikaci
Stáhněte si naši mobilní aplikaci na